Vítám slunce ranní

Spící vzdálená tvář
o barvě červánků nic netušící
teď bloudí 
po záhradě snění
kde kromě ní nikdo není
jen blaznivých motýlů pár
a šedé vlajky cár

Spící nehybná tvař
houpá se ve světle blikavých svící
a neví, že se všechno mění
že za oknem světlo denní
chce dat matným obrysům tvar
než bude letní žár

Vítám slunce ranní 
tak jako vita se vzácný host
je čas vinobraní
a já mám k přípitku vína dost
jako kdyby práskl z nebe bič
tak je noční tma co zebe pryč
ale co spáč?

Snící vzdálená tvář
nezná to setkání tak vzrušující
kdy hoří
bez požáru hoří
kdy král noci slunce boří
a neni to žhář ani rváč
to nepochopí spáč


Vítám slunce ranní 
tak jako vita se vzácný host
je čas vinobraní
a já mám k přípitku vína dost

Nic mi nezabraníA
ani ta mílová vzdálenost

Vítám slunce ranni 
tak jako vita se vzácný host

Jako kdyby praskl z nebe bič
tak je noční tma co zebe pryč

Ale co spáč?

Nechte ho spát,
ať spí... 
nechme ho spát, 
co když se o slunci bude mu zdát?